Nezvaný host

Jednou takhle přijdu z práce domů – a ve spíži je nezvaný host! A protože se z něho vyklubal docela dobrý herec, natočil jsem to pro vás na video... ;-) (Takže - bavte se – exkluzivně - na i-Dnes!) ;o)

Ano – nelhal jsem vám - přesně TAKHLE to bylo. Přijdu domů, a ze spíže se ozývá chroustání.

Pro upřesnění – nebydlím v domku na vesnici (to by TO CELÉ nebylo tak zábavné), bydlím v 1. poschodí dvoupatrového cihlového domu na kraji většího města.

Nicméně, usedlost uprostřed přírody (a v ní se vyskytujících živočichů) jsem již jednou v minulosti vlastnil, takže mě okamžitě napadlo: „Pánbůh se mnou! Myš!“

Totiž – když se vám myši nastěhujou do baráku, není to vůbec taková sranda jako „Tom a Jerry“. Tedy popravdě – ono tam potom jde spíš o nervy než o legraci... vy, kteří s tím máte nějakou tu osobní zkušenost, mi jistě dáte za pravdu... ;-)

Takže... s hbitostí otrkaného lovce myší jsem chytil pantofel a bleskurychle rozrazil dveře do spíže. (Myš je totiž docela čilé stvoření, a když promarníte první šanci – druhou vám už nedá!)

Naštěstí jsem ruku uprostřed nacvičeného forhandového švihu zastavil včas – nebyla to myš – byl to REJSEK.

Chroustal tam spokojeně můj suchý chleba, který si - nakrájený na kostičky - dávám do hrachovky.

Pro neznalé:

Rejsek sice vypadá jako myš, ale myš to není!

-Je to nejmenší savec.

-Není tak rychlý jako myš. V podstatě ho v pohodě kdykoli chytíte (když někam nezaleze).

-Je to SAMOTÁŘ. Což je ve srovnání s „takovou normální (myší) rodinkou“, která se vám nastěhuje do domu a pak geometrickou řadou přibývá – vlastnost k ZULÍBÁNÍ.

-Je velmi TERITORIÁLNÍ. Když někde najdete rejska, můžete se SPOLEHNOUT na to, že v okruhu několika set metrů NENÍ žádný jiný rejsek, což je taky fajn vlastnost (viz - myší rodinka v domě). ;-)

-Je to „kámoš“. Rejsek se dá velmi snadno ochočit. Ale po TÉHLE popisované osobní zkušenosti můžu prohlásit, že i „neochočený“ rejsek je VELMI „přátelské“ zvíře. Vlastnit OCHOČENÉHO rejska bych snad ani NEMUSEL. I tenhle mi bez ostychu lezl mi po ruce, zádech i hlavě. Pak se mi ztratil – ale protože jsem kdysi choval japalury (takové malé barevné ještěrky), nepropadl jsem panice, svlékl si mikinu, a z jednoho jejího záhybu rejska vyklepal.

Chvíli jsem si ho nechal. Ubytoval jsem ho ve (velké) sklenici od zavařeniny, utrhl jsem svému pitbulovi od úst (huby) kus kuřecích jater, a věnoval je nezvanému hostovi. Chroustal jak o život – to bylo něco jinýho než suchej chleba! ;-) Bohužel, když se nažral, začal taky kadit. (Rejsek má poměrně rychlý metabolismus, musí pořád žrát – i v zimě - a vyměšovat, jinak je po něm.) Sklenice začínala vypadat poměrně zaneřáděně. Takže...

... kámoš nekámoš... ať už jsi venku! Vzal jsem milého rejska do kapsy, a odnesl ho zas před dům.

Sice mi v tu chvíli blesklo hlavou, jak se ten zpropadený pidižvík vlastně do té mojí spíže dostal, ale následně jsem to nechal být .

Uplynul týden.

Zase jednou takhle přijdu domů – a ze spíže se ozývá... povědomé křoupání.

Nebudu vás napínat, byl to ON! ;-)

No co? Nikdo mu u mě doma při jeho první návštěvě neubližoval, dostal nažrat, tak co by zase nezašel..? ;-)

Zkrátím to.

Tentokrát jsem rejska posadil do auta, a odvezl ho cca kilometr na louku k řece (rejsci mají rádi vlhké prostředí). Dodneška (pár měsíců „tomu nazad“ to bylo) se nevrátil – takže to žádná velká „Lassie“ asi nebude. ;-)

No – ne že bych za ním nějak moc smutnil... „vlastnit“ piťáka i rejska – to by ani nešlo. Zvlášť když Bobeček (onen pitbul) má „v krvi“ ty „myšule“ v baráku na Šumavě... které se celkem bezúspěšně pokoušel (na můj popud) „lovit“. (Vždycky z toho vznikla neuvěřitelná skrumáž, rozbitý nábytek – a nezraněná myš zmizela v díře...) ;-)

Ale ještě předtím než „odešel“, mi rejsek názorně „vysvětlil“, jak do té mojí spíže vlastně vlezl... (Je tam totiž jenom taková ta obvyklá mřížka na větrání s půlcentimetrovými mezerami, kterými by snad neprolezla ani žížala – jak jsem si naivně myslel...)

Co se týče NEPROSTUPNOSTI mého obydlí, rejsek mne vyvedl z omylu. Na chvíli jsem ho odložil do dřezu (aby mi nikam „nezdrhl“), a on mi předvedl eskamontérský kousek hodný Houdiniho. Ono – když se řekne, že „myš proleze všude“, je to jenom věta – ale když to vidíte na vlastní oči... tahle zvířata jsou snad gumová! ;-)

Kdyby vám někomu nebylo jasný, jak ty naši předkové vyhráli evoluční souboj s dinosaury, mrkněte se na TOHLE – v tomhle asi byla jejich síla! Komparativní výhoda je holt přednost, která dělá divy... ;o)

Takže – tady je to slíbené video:

Rejsek

------------------------------

Více podobných článků na mém weblogu: tuat WEB. :-)