Globalizace není legrace

Přesně tohle mě napadlo, když jsem minulé vánoce kupoval dárek pro svého otce. Nevím jak vy, ale já osobně to nakupování vánočních dárků bytostně nesnáším. Kdo má každej prosinec - rok co rok - vymejšlet nějaký originálnosti? ;-) Nakonec jsem se rozhodl pro krabičku na léky. Otec již není nejmladší a nejzdravější, a takový praktický dárek ho jistě potěší.

Neb jsem dítě internetového věku, nakopl jsem PC. Česká nabídka mne příliš neuspokojila, otevřel jsem tedy Ebay. Během chvilky jsem měl z US objednanou pěknou hliníkovou krabičku v rozumné ceně, včetně dopravy. Cena i s poštovným byla dokonce o něco nižší než obdobné výrobky v ČR bez poštovného. ;o)

To nejzajímavější ale přišlo s doručením krabičky. Když jsem zásilku otevřel, zjistil jsem, že krabička byla vyrobena v Číně. Představte si malou krabičku, kterou na koleně vyrobí snaživý Číňan v deltě Perlové řeky. Krabičku naloží do letadla, letadlo letí do USA. Tam krabičku nějací Mexičané vyloží. (Neboť kdo z Amíků by dělal tak podřadnou práci jako překládat krabičky?) A čeká se, až koupěchtivý člověk z Evropy klikne na eshop. Pak se zboží zase naloží a dalším letadlem krabička putuje do EU. K plné spokojenosti všech zúčastněných.

Doopravdy k plné spokojenosti?

Trh bez hranic je neoliberální zaklínadlo, které hýbe světem. Je to vlastně velice jednoduché. Je pouze třeba mít výrobu v zemích s co nejlevnější pracovní silou, své produkty prodávat v zemích s co nejvyšší kupní silou a daně ze svého podnikání platit v zemích s co největšími daňovými úlevami. Jak prosté, milý Watsone.

Problém je ale v tom, že zcela volnou výměnu zboží nelze pokládat za žádoucí. Tedy alespoň ne mezi zeměmi s rozdílnou úrovní vývoje. Otevření se dvou výkonnostně rozdílných ekonomik vede téměř vždy k vysávání toho slabšího. A trh má i sociální rozměr, milí čtenáři, jakkoli se nám liberální ekonomické školy stále snaží tvrdit, že ne.

Říkáte si - co je mi po nějakých šikmookých negramotech! Ať klidně makaj bez zákoníku práce dvanáct hodin denně, za dolar na den. Hlavně, že já mám krabičku na léky levněji z Číny, přestože obletěla celý svět, než se ke mně dostala. Ano, to je přesně to, co se nám snaží vnutit soudobá ekonomická doktrína. A sice, že trh reguluje ceny ve prospěch spotřebitele. Teď si ale vezměte ekonomiku České republiky, která prožila po r. 1989 léčbu šokem a otevřela se silnějším ekonomikám EU. Teď jsme v pozici toho opovrhovaného Číňana my. ;-) ČR má třetí nejvyšší podíl vývozu na unijní trh. Má také třetí nejvyšší platy? To jistě ne.

Je to tedy pro nás vážně až tak velká výhoda mít otevřený trh - evropské ceny, a české výdělky - jak se nás snaží zleva zprava masírovat propaganda? Za první republiky jsem byli plus mínus soběstační (dejme tomu), co se vyrobilo, se v ČSR i spotřebovalo, čímž byly ceny víceméně úměrné platům, jinak to ani v uzavřené ekonomice nejde.

Veškeré lidské vztahy se neřídí principem tržní směny, jak se nám úspěšně snažili 20 let vnutit přední ekonomové, včetně všech nositelů Nobelových cen. (Pak konečně vyměnili ty dinosaury v komisi a ejhle, prosadily se i jiné názory.) ;-) Neoliberalisté jsou schopní vám do očí tvrdit, že se budete mít lépe, když se zruší minimální mzda a zákoník práce, že pro vás bude výhodné zříci se průběžně financovaného důchodového systému, že socializace ztrát je nutná. Doba je holt těžká a každej se musíme nějak uskrovnit. Je přece ve světě obvyklé zisky privatizovat a ztráty socializovat. Jinými slovy, zisk patří pár jedincům, ztráty nám všem.

Českému podnikateli může být šuma fuk, kolik svému českému zaměstnanci zaplatí. Český zaměstnanec-spotřebitel to zboží stejně kupovat nebude. Koupí si ho za "ojra" nějaký movitý Němec. Vzniká obrovská nerovnováha v ekonomice a ve společnosti. A korunu všemu ten český podnikatel nasadí, když si přiveze pracovní sílu odněkud z Východu. Ukrajinci jsou přece ochotní pracovat za málo, bydlet v deseti v jednom pokoji na ubytovně, a krom toho se za ně nemusí platit žádné daně. (Když tady dělají na černo.) ;-) Co na tom, že vydělané peníze odvezou někam pryč.

Nezlobte se, ale připadám si trochu jako ten Mexičan, co mi na JFK vyložil moji krabičku z letadla. ;-) Když tehdy před lety zavedli dohodu o volném obchodu (NAFTA) mezi USA a Mexikem, klíčovým argumentem bylo, že se Mexiko stane prosperující zemí. Když pak po několika letech udělali analýzu, s údivem zjistili, že se propast mezi středními příjmy v USA a v Mexiku zvýšila. A nejenže si drtivá většina Mexičanů nežila lépe, ale nerovnosti ve společnosti narostly.

A jestliže svět a společnost něco potřebuje, tak je to rovnováha. Rovnováha je prvkem stability. U nás mnohem více než na Západě, který ke svému "kapitalismu" dospěl pozvolna a přirozeně, se podnikání zaměňuje za nikým neregulovanou krádež za bílého dne. Dnešní modří, dříve rudí, jsou neuvěřitelně drzí a snaží se nám nabulíkovat příšerné věci. Např. již výše zmiňované, že výhoda přechodu od solidárního důchodového pojištění k fondovému je nesporná. No jistě... američtí důchodci by o tom mohli hodně vyprávět - když jim nedávno v důsledku hypotéční krize hodnota jejich důchodových fondů klesla o více než polovinu... ;-)

Já osobně odmítám přerozdělování příjmů od chudých k bohatým. Je to nepřirozené. A svět postupně spěje k přirozenému aranžmá, i když jen velmi pomalu. Čím více výroby se přesouvá z Evropy a Ameriky do levné Číny, čím více levných Ukrajinců a Asiatů si čeští podnikatelé (za peníze daňových poplatníků) přivážejí, tím dříve se hladiny vyrovnají. Číňan v deltě už nebude ochotný pracovat za pár juanů. A Mexičan na JFK se jim na nějaké překládání krabiček (které v duchu globalizace lítají po celém světě, aby našly koncového spotřebitele) za pár babek vybodne. Trocha zeměpisu... čím rychleji půjdete na Východ, tím rychleji zase dorazíte zpátky na Západ, to dá rozum.

Čímž se oklikou dostávám k tomu, co jsem s malou nadsázkou tvrdil v úvodu. Že s globalizací je to jako s chřipkou. Léčená trvá sedm dní a neléčená týden. A bez ohledu na léčbu se pacient nakonec uzdraví. ;-)

Více podobných článků na mém weblogu: tuat WEB. :-)