Paroubek měl pravdu, dluhy se neplatí

Paroubek měl pravdu... tedy minimálně v jednom. Dluhy se nesplácejí. Ony totiž splatit vůbec nejdou. ;-)

Turista přijede do hotelu, dá majiteli hotelu 100 eur a jde si prohlédnout pokoje. Majitel hotelu vezme 100 eur a běží s nimi k řezníkovi, kde má dluh 100 eur za maso. Řezník vezme 100 eur a utíká k zelináři zaplatit svůj dluh 100 eur za zeleninu. Zelinář vezme eura a zaplatí 100 eur u holiče, kde už dlouho oněch 100 eur dluží za ostříhání. Holič vezme peníze a zaplatí svůj dluh 100 eur za služby místní prostitutce. Prostitutka je celá šťastná, neboť má v hotelu dluh 100 eur za pronájem pokoje, ve kterém provozuje svoji živnost. Běží tedy do hotelu a odevzdá 100 eur majiteli hotelu. Mezitím se vrátí turista z prohlídky pokojů a říká, že se mu žádný pokoj nelíbí. Majitel hotelu se s ním srdečně rozloučí... a vrátí mu jeho 100 eur.

Ten vtip je starý a vousatý. Jenom jsem vyměnil koruny za eura, aby to vypadalo moderněji. ;-) Vtipu jako je tenhle se každý zasměje, neboť absurdnosti vzbuzují smích. Ovšem v praxi to s penězi v ekonomice funguje velmi podobně - a kupodivu - nikdo se tomu nesměje.

Majitel hotelu si uloží 100 000 eur (formou vkladu na viděnou) u banky. Banka si 10 000 euro (10%) ponechá jako rezervu a zbylých 90 000 euro "zapůjčí" řezníkovi (připíše je na jeho běžný účet). Peněžní zásoba v ekonomice se v důsledku toho zvýšila o 90 000 euro. Hoteliér má stále k dispozici svých 100 000 eur, ale řezník teď získal dodatečnou kupní sílu ve výši 90 000 euro. Řezník jde do banky, kde si svých 90 000 euro uloží. Banka zopakuje tentýž proces, tentokráte s řezníkovým vkladem 90 000 eur. A tak dále. Proces pokračuje v požadovaném rezervním poměru (v tomto případě 10%).

Říká se tomu proces multiplikace. Multiplikační efekt lze definovat jako opětovnou tvorbu peněz z už jednou zapůjčených prostředků, přičemž v každém stupni předpokládáme, že část prostředků zůstane v bance ve formě povinných rezerv (v USA platí 10% PMR, v Eurozóně a ČR 2% PMR).

Na konci procesu tedy naše banka vytvoří na bázi "původních" 100 000 euro (hotovostní peníze) dodatečných 900 000 euro (bezhotovostní peníze ve formě vkladů na viděnou). Původní vklad 100 000 euro byl bankou "multiplikován" desetinásobně - na 1 000 000 euro. Pokud jsou povinné rezervy 10% a vklad 100 000 euro, na účtech banky může v optimálním případě vzniknout až desetinásobek peněz, než jaké má banka na hotovosti.

Každá koruna, která se vám dostane do ruky, je vlastně dluhem někoho jiného. Sto eur, které prostitutka dala hoteliérovi, byly s velkou pravděpodobností dluhem turisty. Kapesné, které dá otec synovi, je dluhem souseda.

Dluhy v důsledku výše popsané systémové vlastnosti neustále rostou, a to nehovoříme o úrocích, které samozřejmě dluh navyšují taktéž. Bylo by to zřejmě v pořádku - pokud by každý dluh byl v budoucnu "odpracován". Zde se ale vnucuje neodbytná myšlenka. Pokud máme na Zemi omezený prostor a zdroje - a multiplikace produkuje peníze v zásadě neomezeně - zda dluh vůbec být odpracován může. Na diskové servery bankovních ústavů se vejde v podstatě neomezené množství virtuálních peněz. Ale lidí, surovin atd. v daném prostoru mohou být jen omezené počty.

Ano, Paroubek měl zase jednou pravdu. ;-) Dluhy jsou implementovanou systémovou vlastností a neplatí se, protože je splatit ani dost dobře nelze. Proč? Je to jednoduché. Může za to ten zmiňovaný úrok. Když banka půjčí 90 000 euro řezníkovi, vrátit od něj chce 90 000 euro + úrok. Kde jej ale vzít a nekrást, když do oběhu banka pustila jen 90 000 euro? Opět je to jednoduché. Řezník ty peníze musí "ukrást" zelináři nebo prostitutce. Pokud zelinář začne více spořit, nebo pokud banka nedá prostitutce úvěr (banka je přece jen úctyhodná instituce - a úvěrování lehké holky by se mohlo negativně odrazit na její pověsti), ;-) bude mít řezník smůlu. Kde nic není, tam ani smrt nebere.

Pokud vám to připadá tak, že celý stávající systém je postaven na principu letadla, je to pravda. A pokud si říkáte, že každé letadlo letí, jen když do něj vstupují další a další účastníci, je to také pravda. Zase se dostáváme k omezeným počtům lidí, surovin atd. v omezeném prostoru. Země není nafukovací.

Pokud by chtěli všichni vkladatelé vyzvednout své vklady z bank, nebylo by to možné. Tolik peněz v ekonomice není. Pokud by se měli splatit veškeré dluhy i úroky, také by to nebylo možné. Tolik peněz v oběhu není. Pokud by nějaký geniální ministr financí (např. Kalousek) ;-) splatil sice ne celý, ale podstatnou část státního dluhu, vedlo by to nepochybně k malé katastrofě. Zmizela by z oběhu značná část peněz, a to by samozřejmě znamenalo recesi a deflaci. Sice bychom si užívali nízkých cen, ale platy by byly v poměru k nim ještě menší a ekonomika by se zastavila.

Nové peníze je nutné do systému dávat, aby se nezhroutil. Proto za finanční krize půjčovaly centrální banky se skoro nulovými úrokovými sazbami. Proto Obama směroval své bailouty do bank a ne třeba domácnostem. Jak jsme si vysvětlili výše - v americké bance se vložený vklad multiplikuje desetinásobně, běžná US domácnost takové možnosti nemá. ;-)

V Evropě je několik států před bankrotem. Kongres USA odmítá dát souhlas se zvýšením zadlužení. Vnitřní zadluženost Číny je obrovská. Část hloupých politiků to řeší naléváním dalších peněz do ekonomiky. Druhá část stejně hloupých politiků tvářících se konzervativně to hodlá řešit úsporami. Obojí je špatně. Obojí nakonec povede ke kolapsu neudržitelného peněžního systému a stagnaci ekonomiky.

Světlé zítřky bez finančních okovů jsou jistě krásná myšlenka, které bych se i já chtěl dožít. ;-) Ale o to mezistadium chaosu, až to krachne, fakt nějak nestojím. Možná také proto, že jsem se ještě nestačil dostatečně předzásobit zbraněmi, ostnatým drátem a vakuovanými potravinami. :-D

*Poznámka: Pro milovníky zlatého standardu, kteří si myslí, že jeho zavedení vše vyřeší, připomínám např. benátskou obchodní krizi v 15. století, bankroty Španělské koruny v 16. století nebo Velkou hospodářskou krizi. Zlatý standard není nic jiného než dlouhodobý mírný nárůst měny (zlata) v oběhu, taková ta "mírná inflace v mezích zákona", kterou v r. 1968 zmiňoval Selucký. Zavedení zlatého standardu nevyřeší vůbec nic.

Na závěr se dopustím kacířské myšlenky. Když jsou peníze pouze virtuální a dluhy také virtuální, potřebujeme je vůbec k životu? Co by se stalo, kdybych si vzal třeba spotřební úvěr na počítač a banka mi ten úvěr odpustila? Nestalo by se nic. Počítač by tam pořád stál a nezmizel. Co se stane, až banky odpustí Řecku jeho dluh? (A věřte mi, že se tak stane. Budou tomu říkat "restrukturalizace", ale to na věci nic nezmění.) Také se nestane nic. Jen německé banky budou o nějaká virtuální eura chudší. Koneckonců - všechny ty devalvace měn v historii nebyly ničím jiným než smazáním dluhu.

Kdybychom si žili nějak výrazně "nad poměry" a projídali naši budoucnost takovým tempem, jakým to avizuje současná výše dluhů, je to už někde vidět. Ale není. Ekonomika funguje, na ulici neleží mrtví lidé. (Moment podívám se z okna - ne, vážně tam žádní mrtví neleží!) ;-) Ekonomika nefunguje např. v Etiopii. S trochou nadsázky lze říci, že si v Etiopii lidé žijí "nad poměry".

Takže co takhle zrušit peněžní systém úplně? Ale to je na dnešní dobu příliš revoluční myšlenka. Obávám se, že si nejdříve budeme muset projít tím zmiňovaným mezistádiem zbraní, ostnatého drátu a vakuovaných potravin, než se tím nějaké "elity" začnou (a kdo ví jestli) vážně zabývat. :-D

-------------------------------------------

Více podobných článků na mém weblogu: tuat WEB. :-)